Začátky organizovaného chovu morčat v České republice rozhodně nebyly jednoduché. První organizace (klub) fungovala při Městské organizaci ČSCH Ostrava v letech 1992 – 1994. Byla zrušena pro nezájem vlastního členstva.

          Podnět k založení specializované ZO ČSCH se sídlem v Praze 4  dala Evropská výstava, která se konala v roce 1998 v Brně.  Někteří  chovatelé se již této výstavy účastnili i se svými morčaty, avšak, zjistili, že pokud se má chov morčat dále rozvíjet, je žádoucí mít vlastní organizaci.

          Ustavující schůze nové specializované Základní organizace chovatelů morčat  a jiných drobných hlodavců  ČSCH se konala 20. června 1999 v menze Právnické fakulty UK v Praze. Z 35 zakládajících členů se schůze zúčastnilo 18. Hostem ustavující schůze byl tehdejší generální sekretář Slavibor Petržílka, který byl nápomocen při řešení organizačních otázek. Název organizace – Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců – byl jednohlasně odhlasován a zakládající členové se také jednomyslně shodli na zařazení morčat do sekce kožešinových zvířat.

          Statutárními zástupci se stali: předseda Josef Vilhelm a jednatelkou Vladimíra Moravcová. Místopředsedkyní byla zvolena Petra Šlingrová, pokladníkem Romana Krejčová, zpravodajem Zdenka Skopalová a poradcem chovu Petra Netolická. Kontrolní revizní komise fungovala ve složení Jan Tomšů, Květa Hatimová a Lenka Fejerová.

          První úkol, který si organizace vytyčila bylo za pomoci ČSCH zajistit oficiální zahraniční vzorníky plemen morčat a rozhodnout o značení morčat. Od začátku organizovaného chovu se začala morčatům přidělovat čtyřmístná registrační čísla (např. 0033/99 = třicáté třetí morče registrované v roce 1999). O značení morčat probíhaly rozsáhlé diskuse. Bylo navrženo několik způsobů, ale ani jeden nebyl přesvědčivý natolik, aby  se na něm chovatelé shodli. Probrána byla možnost značení ušní plombou, tetováním nebo zářezy. Generální sekretář v té době přislíbil zjistit, jaká je situace v dalších evropských zemích – Anglii, Nizozemí a ve Švédsku, kde je chov morčat  na nejvyšší  úrovni v Evropě.

Byl stanoven také termín konání první akce pod hlavičkou specializované ZO – 11.9.1999 v Lounech – u příležitosti konání celostátní výstavy mladých králíků. Výstava byla velmi úspěšná a zájem veřejnosti byl překvapivě velký. Na výstavu se přihlásilo 10 chovatelů s 55 morčaty.  V průběhu dne byla ohodnocena všechna morčata a vybráni jedinci odpovídající standardu. Pokud se ptáte, jak hodnocení  probíhalo, když v té době neměla ČR žádného posuzovatele morčat? Posuzovala komise složená ze čtyř členů organizace (Netolická Petra, Skopalová Zdenka, Šlingrová Petra a Tejml Petr). Celkem 35 morčat bylo  zaregistrováno a uznáno do chovu. Morčatům byly vystaveny oficiální rodokmeny ZO. Jako nejlepší morče byl vyhodnocený bílý anglický crested vystavovatele Petr Tejmla, který obdržel od ČSCH pěkný pohár. 

Týden po této akci 17. – 19.9. 1999 se konala výstava v Letohrádku Hvězda. Vystaveno bylo pouze 32 morčat, protože chovatelé se o akci dozvěděli na poslední chvíli.

          Poslední akcí roku 1999 byla výstava morčat v Českých Budějovicích, kterou pomáhal instalovat Petr Tejml. Přes počáteční neochotu místních funkcionářů se výstava zdařila a na této akci bylo zaregistrováno dalších 31 morčat. V roce 1999 bylo tedy registrováno celkem 66 morčat.

Morčata na výstavách byla rozdělena do skupin a byla vytvořena číselníková zkratka: KRO - Krátkosrsté obyčejné, KAR - Kadeřavé rozetové (obyčejné), DLAs - Dlouhosrsté angorské – splývaná srst, DLAz - Dlouhosrsté angorské – zkadeřená srst, DLAr - Dlouhosrsté angorské – rozetová srst, Rx - Rex, L - Lasicovité a S – Skalní.

          Bodovací lístek zahrnoval 8 pozic:

Chovné ohodnocení vycházelo ze součtu bodu jednotlivých pozic:

          Dalším, nejnáročnějším úkolem bylo dovézt několik chovných morčat z Německa. První import morčat do ČR nedopadl zcela podle představ chovatelů. Josefu  Vilhelmovi s manželkou se přesto podařilo získat 17 níže uvedených morčat pro české organizované chovatele: morčata 2,1 - hladké v aguti stříbrné, 1,2 - hladké saténové červené a 0,1 - anglický crested čokoládovo-krémový zůstala v chovu Josefa Vilhelma; 0,2 - anglický crested himalaja a 0,1 anglický crested aguti stříbrná, 1,0 rozeta saténová krémová, 1,0 - rex lila šafrán a 0,2 rex - himalaja byla zakoupena chovatelkou Hanou Kalubcovou; 0,1 - šeltie červeno-bílá zůstala v držení Vladimíry Moravcové; 1,0 - rexe krémového a 0,1 - rexe aguti zlatého si pořídila Lucie Ždárská. A jaká byla? Morčata plemene rex byla dobrá v typu, ale napadena plísní a samice přijela nakrytá. Polovina hladkých morčat byla na tu dobu vynikající – krásná hlava –  ale další 3 jedinci byli velmi podprůměrní. I některé další samice přijely z Německa nakryté a do konce roku 1999 čtyři porodily.  Bohužel typově nejlepší importovaná samice p. Vilhelma porod nepřežila.

Veškeré informace z počátků organizovaného chovu morčat u nás jsou dostupné díky díky dívě vydávaným tištěným zpravodajům, zprávám Slavibora Petržílky a ochotě Josefa Vilhelma, který mi věnoval svůj osobní morčecí  achiv. Děkujeme.

Autor: Andrea a Martin Kroftovi